20. listopad 2008 (Ekonom) - Rozhovor týdne s Mirkem Topolánkem; Alfou a omegou dalšího fungování vlády zůstává reforma zdravotnictví.

Premiér Mirek Topolánek má za sebou několik náročných týdnů. Jeho strana prohrála krajské i senátní volby. Veřejnost započaté reformy vlády nevítá s přílišným nadšením. A počátkem prosince bude na kongresu Občanské demokratické strany (ODS) obhajovat post předsedy.

• Pane premiére, po debaklu ve volbách se zdáte být jako vyměněný. Jste pokornější, nebo jste prošel nějakým mediálním tréninkem?

Myslím, že se hluboce mýlíte. Já žádný takový pocit nemám. To jen vy uměle vytváříte představu o nějaké změně Mirka Topolánka. To jsou jen falešné větičky. Mnozí chtějí, aby to tak bylo. Ale vůbec to není pravda. Po celou dobu, co jsem ve vysoké politice, se chovám stejně. Snad jsem byl dříve daleko více otevřený vůči novinářům. To si už dnes nemůžu dovolit.

• Kdo vás v poslední době nejvíc zklamal?

Zklamání si nechávám pro sebe a necítím žádnou potřebu se svěřovat médiím.

• A co třeba Pavel Bém?

Já ho nejmenoval, to je váš názor. Jestliže máte nulová očekávání směrem k některým lidem, tak pak přece nemůžete být zklamáni.

• Proč máte nulová očekávání vůči Pavlu Bémovi? Nemáte ho snad rád?

Pokud chcete politiku personifikovat, tak já odmítám v tomto rozhovoru dále pokračovat.

• Chceme jen vědět, co vás rozděluje. V čem se vaše názory liší.

Odmítám rozhovor vést jako souboj Mirek Topolánek versus Pavel Bém. Jsem ochoten se bavit o řadě otázek týkajících se této země, o vládnutí, o globální krizi.

• Vždyť je před kongresem ODS a další osud vlády závisí i na tom, jak to ve straně dopadne. I vaše voliče to přece zajímá, situace v ODS je složitá...

Nemyslím, že současná situace v mé straně je nějak zvlášť nejasná. Je dokonce přehlednější než před dvěma lety.

• Co bude vaším prvním krokem v případě, že za dva týdny zvítězíte?

Vezmu si pár dní volno.

• A těsně před tím? Co řeknete delegátům?

Nebudu jim říkat nic moc jiného, než říkám po všechna léta, co ODS vedu. Volební prohrou vůbec nemůžu být překvapen. Mnohokrát jsem říkal, co je třeba udělat, a ODS to nechtěla.

Reformy pojedou dál

• I podnikatelé říkají, že by ODS měla prodělat obrodu. Že je příliš arogantní...

To snad platí o ODS na počátku devadesátých let. V té době se stala doktrinářskou a znovu neomylně k tomuto cíli směřuje. Pokud budu chtít něčemu zabránit, tak takovému návratu. Strana někdy v roce 1994 ztratila transformační étos. Stala se stranou pro maximálně 20 procent lidí. Následující volby to jasně ukázaly. Já jsem se ale domníval, že čtenáře zajímá, jestli politici ODS, případně vládní reprezentace, budou schopni řešit problémy současnosti. ODS je strana, která chce zajistit podmínky pro byznys. To by mělo lidi zajímat a asi je to i zajímá. Jestli to bude dělat Petr, nebo Pavel a kolik v tom procesu hledání, obrazně řečeno, vyteče krve, by lidi zajímat nemělo. Ani o tom teď nejsem ochoten mluvit.

• Podle posledního průzkumu třetina lidí říká, že se jim za komunismu žilo lépe. Je podle vás vůbec možné za takovéto situaci pokračovat v reformách?

Slovo reforma všeobecně znamená riziko. A lidé k němu apriori zaujímají negativistický postoj. Ptáte-li se mě, jestli je třeba dělat změny ve prospěch občanů České republiky, odpovím vám, že ano. Nazýváte-li to reformou, tak rozumím i tomu, že třetina občanů s nimi hluboce nesouhlasí. Přestože neví, co ty reformy obnášejí.

• Štve vás to?

Ne. Neštve. Je to celkem přirozené. Lidé si po revoluci nežijí úplně špatně. Zvykli si na určitý komfort, relativní blahobyt, sociální jistoty, které se podařilo uchovat. Z každé změny mají obavu. Stejně se chovají i další Evropané. Lidé si prostě chtějí uchovat některé nezasloužené výhody. Každý, kdo jim je bere, je jejich nepřítel.

• A nemělo by se to občanům lépe vysvětlit?

To máte nepochybně pravdu.

• A budete další reformy lépe vysvětlovat?

Ano. Budeme to v dalších krocích více vysvětlovat. Martin Říman říká: Dosud jsme z 90 procent pracovali a jen deset procent věnovali marketingu. Já s tím souhlasím a dodávám, že ve druhém poločase to musí být naopak.

• Co z vašich reforem ještě lze uskutečnit, a na co naopak budete muset rezignovat?

To je taková návodná otázka, ale nechci být arogantní. Zkusme se na to podívat politologicky. Jak se chovají vlády všude ve světě? I ty reformní? V prvních dvou letech prosazují nepopulární kroky, pak těží z plodů své práce. My jsme ale sestavovali vládu sedm měsíců. S reformami jsme začali později a přetáhli jsme je přes poločas. Doplatili jsme na to i v krajských a senátních volbách. Některé kroky budeme muset bohužel ještě udělat.

• Ustoupíte v něčem?

Nečekejte ode mne ani jednu větu, že bych ustupoval z programového prohlášení. To je pro mě zákon. Pokud nebude naplňováno, tak vláda skončí. Neptejte se, co ještě zrealizujeme. Ani jste se nezeptali, co jsme už udělali. Kdybychom se ale přece jen bavili i o tom, co nám ještě zbývá, tak toho je podstatně méně. Drtivou většinu reformních kroků jsme uskutečnili. Jediné, co se nepohnulo, je zdravotní reforma. Ta bude klíčem k fungování vlády. To je alfa a omega. Kdybyste se mě ptali na takové věci, jako jsou daňové zákony, které připravuje Miroslav Kalousek, tak bych řekl, že v jejich případě rozhodne postoj koalice, nikoliv opozice. Daně jsou sazbami posazené poměrně nízko, nyní jde o to, jak redukovat počet různých výjimek a daňových úlev. Vláda s tím problém nemá, ale Poslanecká sněmovna průřezově takové změny odmítá.

• Podpoří daňovou úpravu i poslanci ODS?

Zrovna všichni naši poslanci ji zřejmě nepodpoří. Na jedné straně je skupina zákonodárců, která pořád omílá modré kořeny a to, že jsme opustili vlastní program. Jde ale přesně o ty, kteří rozšiřují nejrůznější sociální výdaje a hlasují pro řadu dalších výjimek. Tím se podílí na destrukci vládního programu.

• A co další oblasti? Jaké reformní kroky dál chystáte?

Je připravena druhá etapa důchodové reformy. Ta je svým způsobem bezbolestná. První krok byl naprosto zásadní, pomohl stabilizovat důchodový systém na dlouhou dobu dopředu. Teď jde o to, aby bylo možné spořit do fondů za daleko bezpečnějších podmínek než nyní. V běhu je i reforma justice a policie. Doufám, že i trestní zákoník bude schválen a že nás už čeká poslední velká práce, a to je občanský zákoník. A za absolutní prioritu považují další podporu vědy a výzkumu. A rovněž školství.

• Z vašich slov je ale vidět, že toho máte ještě dost před sebou. Nebylo by třeba i taktické zdravotnictví obětovat? Aby se dalo uskutečnit to ostatní.

Vzhledem ke znalosti problému a předtuše dalších obtíží by to bylo krajně nezodpovědné. Nové nastavení pilířů veřejného pojištění, ať už je to systém důchodový nebo zdravotní, je úkolem, který stojí před všemi vládami v Evropě. Vede ke ztrátě popularity. Vyvolává nejrůznější stávková hnutí. Je to ale něco, co musíme realizovat za každou cenu. Je to nezbytné k tomu, abychom se potom mohli zaměřit na některé kroky s výhledem na dalších dvacet třicet let. To ale není možné, když nebudeme mít veřejné finance na zdravých základech. Takže obětovat zdravotní reformu možné není. Tato vláda tímto směrem nepůjde.

Kdo zvládne ekonomické ministry

• A co případný odchod ministra zdravotnictví Tomáše Julínka z vlády? Neznamená to konec těchto změn?

To je marginální záležitost. Pokud příchod nového ministra bude znamenat větší možnost prosadit tyto reformy, tak to udělám. Kdyby ale tento krok byl pouze vynucený a nepřinesl by lepší průchodnost zákonů, tak je Julínkův odchod nesmysl. Není to ministr, který by selhal.

• A co další personální změny? Proskočily zprávy, že chcete zřídit post místopředsedy pro ekonomiku.

Ano. O tom uvažuji.

• Spekuluje se, že by to měl být ministr průmyslu a obchodu Martin Říman.

To je zase nesmyslná diskuse. Kdyby to měl být Martin Říman, tak média budou ti poslední, kdo se to dozví. Když uvažuji o zřízení postu vicepremiéra pro ekonomiku, tak to není žádný populistický čin. Vycházím z toho, že potřebujeme prosadit důchodovou reformu. Musíme řešit dopady ekonomických problémů, které se na nás teď hrnou. Situace vyžaduje změnu a musí tu být člověk, který to vše umí koordinovat. Dokonce mám představu, kdo by jím mohl být. Ministři Miroslav Kalousek i Martin Říman by takovou roli určitě zvládli. Jsou to ale resortní ministři. Ostatní ve vládě by je nemuseli brát natolik, aby to celé fungovalo. Proto si myslím, že by na tento post měl spíše přijít člověk zvenčí. A ještě jedna věc. Musí k tomu dojít po dohodě v koalici.

Recepty, jak ven z krize

• Svět a s ním i Česko se nyní potýká s hospodářskou krizí. Máte už připravený balíček protikrizových opatření?

Slovo balíček pokládám za nepatřičné. Oba úsporné balíčky z roku 1997 byly nešťastné a Václav Klaus se k nim neměl nechat od koaličních partnerů přinutit. Rozkol mezi fiskální a monetární politikou a rozkol mezi vládou a centrální bankou způsobil, že stejně nepřišlo žádné měkké přistání. My máme dnes velkou výhodu. Naše spolupráce s centrální bankou je nadstandardní. Analytické schopnosti ČNB jsou nadstandardní. Společně připravujeme řešení, jak čelit krizi.

• Můžete nám je přiblížit?

Neřeknu vám nic. Snad jen to, že jsem stejně jako Miroslav Kalousek zastáncem nepřímých zásahů. Pro případ větší konkurenceschopnosti a pomoci našemu vývozu je to například posílení role České exportní banky, EGAP a Českomoravské záruční a rozvojové banky. I když víme, že finanční krize se nás dotkla méně než jiných zemí, přesto u mnoha firem došlo ke zhoršení přístupu k úvěrům. A ke zhoršení situace z hlediska poklesu odbytu a poptávky po jejich zboží. Dokud ale vláda neučiní rozhodnutí, tak žádné kroky sdělovat nebudu. I když fiskálních stimulů, těch prorůstových, je řada. Vláda bude realizovat spíše ty, které povedou ke zlepšení konkurenceschopnosti a ke vzniku nových pracovních míst. Nastala doba pro prosazení pružnějšího zákoníku práce. Je třeba zvýšit mobilitu pracovní síly. Musíme se zabývat i pracovní migrací, zaměstnáváním zahraničních pracovníků. Nesmírně mě bude zajímat, zda například automobilky budou propouštět české, nebo zahraniční dělníky. Jistě jste také zaznamenali, že kabinet má omezené možnosti, pokud jde o kontrolu monopolů. Tato diskuse teprve začíná. A hodně se budeme věnovat energetické politice. Nečekejte však informace o tom, kolik kam nalijeme peněz a co kde škrtneme. Když to mám shrnout, půjdeme cestou tržněkonformních nástrojů, které povedou k řešení problémů zaměstnanosti, ke vzniku pracovních míst, stabilizaci finančního sektoru a ke zvýšení exportní schopnosti. To jsou hlavní oblasti, kde můžeme něco dělat.

Krize privatizaci nezastaví

• Nebudete kvůli finanční krizi přehodnocovat privatizační záměry?

Proč?

• Investorům chybějí peníze a obtížněji shánějí půjčky...

Není pravda, že na trhu chybí likvidita. Chybí spíše důvěra. V případě ČSA je privatizace nezbytná. Vše je připraveno tak, abychom to stihli včas. Pokud jde o Letiště Praha, to je na velkou analýzu. Důležité je i to, zda budou pokračovat privatizace letišť v Chicagu a Gatwicku. Zůstane-li Praha jednou z mála posledních příležitostí, nemusí ji krize nijak ohrozit. A další firmy? U Lesů ČR jsme o privatizaci nikdy neuvažovali. To je mýtus. Budvar a Česká pošta jsou ve fázi přechodu na akciové společnosti. Privatizace se určitě nezastaví. Peníze by mohly znamenat výraznější investice do infrastruktury. Stále navíc platí ambice naplnit rezervní důchodový fond.

• V souvislosti s privatizací letiště i ČSA se jako o jednom z kandidátů hovoří o Aeroflotu. Ruské firmy už nejsou pokládány za rizikové?

Nebudu žádného uchazeče označovat za více či méně vhodného. Můžeme mít jisté problémy s Ruskem. Politické nebo bezpečnostní. Ale v žádném případě nemáme zájem na oslabení obchodních vazeb. V momentě, kdy obchod s vyspělým světem klesá, tak s Ruskem pořád stoupá. ČSA je operátor, který kdyby zmizel z trhu, tak ho do tří měsíců nahradí kdokoli jiný. Na něm je nejzajímavější jeho podíl na provozu letiště Praha. Jedná se o zhruba 40 procent. Když si někdo řekne, že ČSA koupí, tak je to dobře. Jediné kritérium je, kdo dá více peněz. A pak je jedno, kdo to je. Operátor není letiště. To má strategickou hodnotu. Nicméně nesmíme ji přeceňovat. Jsou tady vojenská letiště a ta mohou tuto strategickou a provozní roli plnit také.

• Komu současná krize přinese největší problémy?

Už ji pocítili developeři. Dotkne se automobilového průmyslu. Kdysi dávno jsem říkal, že nebudeme ovlivňovat skladbu českého průmyslu. Ale také jsem říkal, že je třeba vidět do budoucna. Že tak masivní rozvoj automobilového průmyslu s sebou nese svá rizika. Teď se to ukazuje. Volkswagen nebude realizovat investici ve Vrchlabí. To je z hlediska státu, který uvolnil miliardu na infrastrukturu, velice nepříjemné. Vše nakonec skončí u posledního živnostníka. Ten má dnes vysoký nájem, tržby mu ale klesají. V tom by měla pomoci města.

• Není hrozba finanční krize příležitostí přehodnotit opatrný přístup k euru?

Kritéria pro vstup do eurozóny vlastně plníme. Je ale nutné vidět, co se nyní kolem nás děje. Evropské země nalévají do ekonomik peníze, které dramaticky zvyšují jejich vnitřní zadlužení. Porušily se všechny zásady Paktu růstu a stability. Některé země je rozhodně plnit nebudou. Třeba na Slovensku. V této situaci je volání po stanovení data vstupu do eurozóny umělým. Vím, co říkají podnikatelé. Je s nimi nutné mluvit a znovu jim to celé vysvětlit. Není také možné, aby na tom vydělala jen úzká skupina velkých firem. Je tady přece deset milionů občanů. Vstoupit teď do dvouletého systému ERM II, kdy nikdo neví, kdy současná krize skončí a jaké bude mít dopady, mi přijde nesmyslné. Zahájit diskusi? To vítám. Na tom jsem se ostatně dohodl i předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem.

Topolánkův rok 2008

15. února Topolánek na druhý pokus prosadil znovuzvolení Václava Klause prezidentem České republiky.
29. dubna Koaliční vláda ztrácí ve Sněmovně většinu. Vlastimil Tlustý (ODS) zablokoval další projednávání církevních restitucí.
18. října ODS drtivě prohrává volby do krajů, nepodařilo se jí uhájit hejtmanství ani v jednom z regionů, ačkoliv v nich v předchozích letech bez omezení vládla.
22. října Kabinet za pomoci hlasů přeběhlíků z ČSSD přežil hlasování poslanců o důvěře
25. října Těžká porážka ODS při volbách do Senátu. Na Topolánka útočí prezident Klaus, který hovoří o nutnosti změn.
27. října Pražský primátor a první místopředseda ODS Pavel Bém se hlásí do boje o vedení strany.
1. listopadu Topolánek oznámil, že je připraven pokračovat jak ve vládě, tak obhajovat předsednictví v ODS
9. listopadu Předseda ODS je ochoten pomoci největšímu rivalovi, šéfu ČSSD Jiřímu Paroubkovi, do čela Poslanecké sněmovny. Výměnou za příměří po dobu českého předsednictví v Evropské unii.
5.–7. prosince V Praze 9 se uskuteční 19. kongres ODS.

Eva Hanáková, Josef Pravec