21. listopad 2008 (Parlamentní listy) - Sonda do exportní politiky; Nemáme žádné věčné spojence a žádné trvalé nepřátele. Naše zájmy jsou věčné a je naší povinností těmto zájmům sloužit, prohlásil britský ministr zahraničí Henry Palmerstone (1784 - 1866). Minulé týdny ukázaly, že tato slova stále platí.

Manažeři kolabujících bank dlouhodobě pohrdali rizikem a směrovali je de facto ke dnu a představitelé členských států Evropské unie se hned na počátku nedokázali dohodnout, co chtějí udělat. Spíš šlo o jakousi tvořivost jednotlivých vlád reagujících na momentální stav. Žádná koordinace a minimální komunikace. Místo toho, aby představitelé zemí eurozóny hledali kredibilní mechanismus jak obnovit na trzích důvěru, předháněli se v tom, kdo poskytne větší a lepší garance vkladů, a masivně sanovali bankovní sektor. Tak sice uklidnili obyvatelstvo, ale rozhodně ne finanční trh. Přitom verbální přísliby garancí vkladů stejně bude třeba časem korigovat, aby státní záruky nesváděly bankéře k morálnímu hazardu a neoslabovaly jejich ostražitost. Pakt stability a společná měnová politika zůstaly jen na papíře.

Velký test

Od zavedení eura zdaleka nejnáročnější. Ukázalo se, že sice existuje evropská měnová politika, ale bez mechanismů, které by pomáhaly řešit případné krize, jež nelze ani do budoucna vyloučit. S tím souvisí současné úvahy o rozvolnění měnové unie a perspektivách eura.

Každá mince má však dvě strany a euro momentálně ukázalo tu méně přitažlivou. Národní měna zatím do určité míry chrání českou ekonomiku před drastickými dopady světové finanční krize. V jaké míře se nás dotkne v budoucnu, ukáže čas. (V třicátých letech minulého století k nám dorazila se zpožděním.) Každopádně naši exportéři ani v této situaci nepřestali volat po stanovení termínu přijetí eura. Podle předních ekonomů i nedávného vystoupení guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy při projednávání zprávy o dohledu nad finančním trhem v roce 2007 v Senátu by se však zatím nemělo žádné rozhodnutí ohledně termínu vstupu do eurozóny přijímat.

Důvodem je mimo jiné současná finanční krize.

Opatrný postoj je namístě. Za prvé osmdesát procent českého exportu směřuje na trhy Evropské unie, za druhé se v něm skrývá hlavní zdroj naší prosperity v posledních letech. Za třetí procento zaměstnanosti v průmyslových odvětvích v poměru ke službám a zemědělství dosahuje v České republice nejvyšší hodnoty v Evropě. V takové situaci může být nadšen snad jen vědec bádající v oboru ekonomické teorie, protože má o témata vystaráno na léta dopředu.

V zóně relativně malého ohrožení

Podle odborníků do ní můžeme začlenit i Českou republiku. V současné době máme určitou výhodu v tom, že se nacházíme mimo evropskou měnovou unii a tudíž - na rozdíl od zemí eurozóny - vlastní nejen fiskální, ale i monetární politiku. Nemusíme “opisovat”, co udělá Evropa, ale můžeme si “přilepšit” národními politickými nástroji.

Zúročily se rovněž nepříjemné zkušenosti z období, jímž české banky prošly relativně nedávno. Navíc je jejich západoevropští majoritní vlastníci více méně izolovali od aktivit na vyspělých trzích a investičně orientovali převážně do východní Evropy, zejména Ruska, a na české teritorium. Domácí finanční sektor tak nebyl přímo exponován vůči rizikovým aktivům a pokud k něčemu podobnému došlo, pak jen nahodile. Z chyb se poučili i naši finančníci.

Krize jako katalyzátor

Již nyní jsme svědky poklesu výroby -byť ne fatálního - v odvětvích, jimž se dosud výborně dařilo, jako je velmi zranitelný automobilový průmysl, stavebnictví, stavební výroba apod. Přes veškerá ujišťování o zdraví a stabilitě našeho hospodářství jako celku vyvolávají dlouhodobé těžkosti některých tradičních výrobních odvětví jako například textilního, oděvního, sklářského či porcelánek a krachy podniků vážné obavy z růstu nezaměstnanosti. (O likvidaci jednoho z těchto podniků - sirkárně Solo Sušice - píšeme na straně 21).

Veškeré problémy však nelze svádět jen na globální finanční krizi. Jako nás před prvním prudkým nárazem “neochránilo” pouze to, že nemáme euro, tak ani některé naše podniky “nepotápí” jen důsledky těžkostí světového finančního systému. U některých výrobců, třeba skláren, bychom se museli vrátit ke způsobu jejich privatizace a efektivitě řízení, textilní a oděvní průmysl již léta ohrožuje levná konkurence z Asie, padělky a nelegální dovozy. Profesní svazy na tyto skutečnosti upozorňují již zhruba od poloviny devadesátých let minulého století. Vysoké ceny energií a po léta silná koruna v podstatě připravily řadu podnikatelů a firem o ziskové marže. Blahodárně nepůsobí ani změny v “chemické legislativě” EU, jejichž uplatnění v praxi povede ke snížení konkurenceschopnosti desítek českých podniků pracujících s chemickými látkami.

Krize jako urychlovač

Aby se česká ekonomika v období nástupu hospodářské recese co nejlépe vyrovnala s poklesem poptávky ve světě, musí se v ještě větší míře orientovat na trhy ochotné a schopné její zboží odebírat.

Nezastupitelnou roli v krytí zvýšených nákladů zejména malých a středních firem, které se na růstu vývozu podílejí největší měrou, na exportní expanzi hraje Česká exportní banka (ČEB). Zahraniční vlastníci našich bank nebudou pomáhat našemu exportu. Je především na ČEB, v níž drží pětasedmdesát procent akcií stát (vykonavateli jeho akcionářských práv jsou ministerstva financí, průmyslu a obchodu, zahraničních věcí a zemědělství) a pětadvacet procent Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s. (EGAP), aby dále finančně posilovala exportní výkonnost našeho průmyslu. Zdaleka nejde jen o automobilovou výrobu, o níž se jako o rychle zranitelném odvětví hovoří nejvíce, ale třeba o počítače - Česká republika je jejich největším středoevropským vývozcem - stavební výrobu apod.

V období těsně před krajskými a senátními volbami se trochu ve stínu pozornosti podařilo dospět ke strategicky mimořádně důležité dohodě na posílení pozice České exportní banky a pojišťovny (EGAP).

Jedním z významných proexportních opatření je rozšíření financování exportu s dotací státu. V polovině října ministr průmyslu a obchodu Martin Říman představil nástroje, jimiž chce vláda podpořit české podniky hledající nová odbytiště především mimo stagnující západní trhy. Dosud byly úrokově zvýhodněné úvěry českým exportérům výsadou státní ČEB, ale v horizontu měsíců by je za stejných podmínek mohly nabízet také komerční banky. “Do konce roku by měla jít příslušná novela do vlády, v polovině příštího roku by banky mohly začít tyto úvěry poskytovat,” prohlásil ministr Říman. Předností nového systému je to, že by si banky finanční zdroje na tyto úvěry obstarávaly samy. Nemusel by se tak zvyšovat objem záruk státu. Ten by pouze z rozpočtu vypořádával s poskytovateli exportního úvěru úrokové rozdíly.

Aktivnější podpora exportu českých podniků je národní zájem, který by neměly významně poznamenat ani mocenské změny na politické scéně. V době, kdy hrubý domácí produkt států, v nichž sídlí centrály našich bank, začne stagnovat nebo se dokonce propadat, snadno mohou mateřské banky zpřísnit svým českým dceřiným společnostem například limity na financování malých a středních firem orientujících svůj odbyt mimo Českou republiku. V takové situaci pak ČEB může český export přispěním ze svých zdrojů podržet.

Státní podpora českého vývozu se má podle ministra průmyslu a obchodu promítat rovněž do účasti na veletrzích a výstavách (stoupne ze 180 na 250 milionů korun) a měla by se zkvalitnit práce obchodních radů v zemích, kde nemá zastoupení agentura Czech Trade.

Stát pro vývozce

Podpořit ekonomický růst a export by mělo i urychlené čerpání dotací ze strukturálních fondů Evropské unie. Firmy mohou do konce příštího roku očekávat z operačního programu Průmysl a inovace až osmdesát miliard korun, přičemž na období let 2007-2013 se počítá s objemem dotací z tohoto programu v celkové výši devadesát miliard Kč.

Příležitosti za hranicemi Unie

Tuzemské velké a střední firmy, které si odbyt v zahraničí zajišťují samy, se mimo Evropskou unii prezentují - převážně úspěšně - již pár let. Robustnější podpora státu našim exportujícím producentům, zejména středním a malým, je však stále potřebnější. Bilance zahraničního obchodu byla v posledních letech natolik povzbudivá, že se začala vnímat pomalu jako samozřejmost. Letos v srpnu ale jeho obrat klesl na zhruba 353 miliardy korun, tedy na nejnižší úroveň od srpna 2006. Zatímco vývoz do členských zemí EU roste jen mírně a do USA a Japonska dokonce klesá, do postsovětských republik, především Ruska a Ukrajiny, se zvyšuje. V současné době směřuje mimo Unii zhruba svou jednou sedminou, zachování růstu ekonomiky však vyžaduje jeho strmý růst. Aktuální prognóza Mezinárodního měnového fondu vyznívá optimisticky: náš export za hranice unijních trhů má předpoklady plynule růst a za pět let by jeho podíl na celkovém vývozu mohl dosáhnout až osmatřiceti procent.

Ekonomická diplomacie mění směr

Současná teritoriální struktura úvěrů poskytovaných Českou exportní bankou napovídá o základní orientaci exportu v příštím období. Takřka třetina směřuje na východ: do Ruska, na Ukrajinu, do Gruzie, Turecka a Číny.

Do budoucna se nedá očekávat, že se dlouhodobě udržíme v USA a západní Evropě, kde řada zemí počítá buď se zanedbatelným hospodářským růstem, nebo s poklesem. Například náš největší západoevropský partner Spolková republika Německo odhaduje tento ukazatel na 0,2 procenta a Spojené státy lehce přes jedno procento. Šance na udržení exportní výkonnosti tedy spočívají především v návratu na východní trhy, kde pamětníci dodnes vzpomínají na naše výrobky, investiční celky a technické pracovníky s uznáním a kde v některých teritoriích do značné míry odpadají jazykové problémy. Směrem na východ však ve větším rozsahu přetrvávají těžkosti s platební morálkou a logistikou.

Rostoucí turbulence na trhu však přežijí pouze ty firmy, které dokáží v krátkém časovém horizontu velmi efektivně řídit své náklady. S tím souvisí i současná podoba Zákoníku práce, která podnikatelům neumožňuje dost rychle a pružně reagovat na aktuální situaci na trhu. Objektivně vzato má řada našich firem konkurenceschopné, kvalitní a cenově zajímavé produkty. Expanze na zahraniční trhy však vyžaduje poměrně vysoké náklady a bankéři budou se svými čerstvými zkušenostmi velmi opatrní i vůči bonitním podnikatelským subjektům. Žádosti o úvěr, které před dvěma měsíci podepsali relativně bez problémů, budou ještě pečlivěji a déle prověřovat, některé pravděpodobně ani poté neschválí.

V médiích se v této souvislosti objevila povzbudivá informace. Novelu zákona na podporu financování českého exportu ministerstvo průmyslu a obchodu již připravuje a pokud ji schválí vláda a parlament, nabude účinnosti zhruba v polovině příštího roku.

Jak kdysi prohlásil Henry Palmerstone: Nemáme žádné věčné spojence a žádné trvalé nepřátele… To není patos, ale realita. Běžný volič se neorientuje a ani nemusí v tak důležité a složité problematice, jakou je exportní politika státu, ale důsledky jejích případných neúspěchů budou pro něj daleko bolestivější než vytáhnout třicet korun ze své peněženky.

Věra Vortelová