18. prosinec 2008 (Ekonom) - Opatření na podporu vývozu, která minulý týden oznámili ministři Martin Říman a Miroslav Kalousek, jsou bezpochyby rozumná a užitečná. Jen by tento racionální krok neměl být vydáván za recept na zvládnutí hrozící hospodářské krize.

Možnosti států, jak podporovat export, jsou v současné době již velmi omezené. Vyplývá to jednak z mezinárodních dohod a dále ze skutečnosti, že Česká republika vstupem do Evropské unie předala většinu klasických nástrojů obchodní politiky do Bruselu. To, co zbývá, je především nepřímá finanční podpora, která nesmí mít podobu dotací.

Klíčovou roli tak hrají úvěry, které v našem případě poskytuje Česká exportní banka (ČEB), a státem podpořené pojištění u nás nabízené Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP).

Tato umírněná podpora v hospodářství funguje podobně jako vitaminy v lidském těle. Je důležitou prevencí, vylepšuje zdraví a imunitu. Jenže člověk by měl jíst ovoce a zeleninu stále, nejenom když se blíží hrozivá epidemie. A pokud už je po ataku virů zesláblý, dáví ho kašel a potácí se v horečce, samotné vitaminy většinou nestačí.

Z mezinárodních závazků vyplývá, že stát a jím vlastněné instituce nemohou poskytovat zvýhodněné úvěry a pojištění se státní podporou komukoli a při vývozu kamkoli. Třeba na vývoz automobilových dílů do Německa či ponožek do Rakouska nemají vláda a její instituce žádný přímý vliv.

Posílení základního kapitálu České exportní banky by mělo pomoci především vývozcům investičních celků. Obdobně je to se zvýšením pojistného krytí u vývozních úvěrů z dosavadních 95 procent až na 99 procent. I toto rozhodnutí ocení především firmy, které vyvážejí třeba cementárny, mlýny, obráběcí linky či tramvaje. A to do Ruska, Kazachstánu, Číny, Vietnamu, Indie, Egypta a podobných států.

Okamžité dopady se nedají čekat. Do nových výběrových řízení se české firmy budou moci přihlásit s trochu lepšími nabídkami, ale potrvá dost dlouho, než se to projeví na zaměstnanosti, průmyslové produkci a obchodní bilanci. Od vyhlášení tendru na dodávku například nové elektrárny po začátek výstavby totiž uplynou dlouhé měsíce.

Vývoz investičních celků se proto nemá podporovat až v době, kdy hospodářství hrozí recese, ale kontinuálně. A na to se v posledních letech trochu zapomínalo. Hrozivé obchodní deficity z devadesátých let zmizely v zapomnění, vývoz utěšeně rostl a zahraniční obchod končil přebytky. Jenže ty krásné výsledky táhl z odvětvového hlediska zejména automobilový průmysl a z teritoriálního hlediska stály především na poptávce v Německu.

O nutnosti větší diverzifikace se sice občas mluvilo, ale mohlo se pro ni dělat více. Proexportní politika nespočívá jen v tom, že se něco dělá, ale také v tom, že se něco nedělá. Například se neruší ambasády a nebere se na různé státy v srovnatelné situaci okatě dvojí metr. V tomto směru by si ministerstva průmyslu, financí a zahraničí měla určitě sladit noty.

Petr Korbel, redaktor týdeníku Ekonom