Obsah Menu Vyhledávání

Aktuality

7.1.2009

Mirek Topolánek: Neuhnu ani o milimetr. Mám plnou odpovědnost a dostojím jí

7. leden 2009 (E15) - Česko míří do nelehkého období – plynu z Ruska ubývá, sporů ve vládní koalici naopak. Do toho musí vláda hasit následky finanční krize a očekávané zpomalení ekonomiky. “Musíme problém řešit jako povodeň. To znamená jednorázovými, velmi silnými kroky. Za druhé systémovým řešením, stavěním hrází a protipovodňovými opatřeními. V této situaci slabá vláda, vláda, která bude pomalu umírat, která se bojí hlasování ve sněmovně, je úplný nesmysl,” uvedl premiér Mirek Topolánek.

E15: Graduje spor Ukrajiny a Ruska o cenu plynu a poplatky za jeho tranzit, váznou dodávky plynu. Jak budete tuto situaci jako předseda Evropské rady řešit?

V dané chvíli nechceme vstupovat do komerčního vztahu, i když vnímáme politické konotace a chceme si nechat otevřené dveře pro jednání s jednotlivými hráči. Probíhá řada jednání, poměrně důsledně komunikujeme s oběma stranami. Ale do sporu nevstupujeme. Zítra (ve středu, pozn. red.) mám domluvenou relaci s nejvyššími představiteli Ruska i Ukrajiny, jednat budu i s prezidentem Evropské komise Barrosem. Budu se snažit přimět obě strany rychle zasednout ke stolu na úrovni elit. Už to nemůžeme nechat pouze na dohodě Naftogaz – Gazexport (ukrajinská státní energetická společnost – ruský exportér plynu a ropy, pozn. red.), protože tato dohoda byla opakovaně nemožná. V tomto případě do toho budou muset zasáhnout elity obou států, tak aby došlo k dohodě politické. U které my v dané chvíli jako moderátor či mediátor asistovat nechceme, protože to pořád bereme jako dvoustranný problém.

E15: Z evropské agendy vypadlo slovo Nabucco. Vrátí se tam a zvýšil by tento alternativní plynovod, do kterého neměl proudit plyn z Ruska, energetickou bezpečnost Česka, potažmo Evropy?

Nabucco má smysl, pokud to bude celoevropský projekt. Protože ho země, které mohou být bezprostředně závislé na dodávkách tímto alternativním plynovodem, v žádném případě neufinancují. Nicméně, když se podíváte na země, které by do něj plyn dodávaly – Ázerbájdžán, Kazachstán nebo Turkmenistán – a země tranzitní, jako je Turecko, Gruzie či Ukrajina, vidíte, že každá země představuje jiný typ problému. Poslední události, jako například konflikt v Gruzii, ukazují, že Nabucco, pokud by mělo být pouze alternativní cestou dodávky plynu z území kontrolovaného Ruskem, alternativu geopoliticky nepředstavuje. Ale pořád jak Turecko, tak Gruzie a Ukrajina představují klíčové tranzitní země a poslední situace na Ukrajině ukazuje, že to vědí všichni, nejen my. Celá řada společných politik Evropské unie je nesmyslných. Ale společná energetická politika, která je nabourávána bilaterálními smlouvami jednotlivých velkých zemí s Ruskou federací, je něco, co by stálo za diskuzi. Proto jsme energetickou politiku do agendy přinesli.

E15: Druhým aktuálním problémem této vlády je očekávané zpomalení ekonomiky. Hospodaření státu dopadlo loni nad očekávání dobře a díky tomu byste měli mít k dispozici okolo 80 miliard korun. Využijete je k řešení následků globální krize?

Ve státních finančních aktivech máme rezervovaných 60 až 80 miliard korun, a právě proto se snažím institucializovat Nerv – Národní ekonomickou radu vlády. Nechceme udělat žádnou chybu. V dané chvíli by bylo naprosto nesmyslné stimulovat poptávkovou stranu ekonomiky. Protože bez narovnání krize poptávky ve světě se uměle vybudit nedá. První opatření, která jsme již udělali, bylo téměř zdvojnásobení financí do infrastruktury. Loni jsme investovali 87 miliard korun. Budeme testovat, kam až v těchto investicích můžeme jít. Peníze na to budeme mít, ale otázkou je absorpční schopnost stavebnictví a připravenost projektů.

E15: Říká se, že více než sto miliard za rok se v Česku za infrastrukturu utratit nedá...

Loni jsme viděli, že vyčerpat se nedá ani nižší částka.

E15: Kam tedy půjdou další peníze?

Děláme významné kroky v proexportní politice, protože ta utrpí nejvíce. Světová poptávka klesá, Německo se dostává na hranici recese, nejohroženější je automobilový průmysl, na kterém jsme díky investičním pobídkám poměrně fatálně závislí. Právě tato monokulturní závislost se ukazuje v konjunktuře jako výborná, v ochlazování jako smrtící. Budeme podporovat Českou exportní banku. Každá miliarda vložených peněz stimuluje 25 až 30 miliard proexportních úvěrů. Budeme pomáhat EGAP, Českomoravské záruční a rozvojové bance. To jsou všechno impulzy, které jsou dostatečně tržně konformní, a přitom umožňují diverzifikovat export do oblastí, které nejsou krizí tak zasažené.

E15: Jaký očekáváte vývoj na trhu pracovních sil?

V Česku je nyní 110 tisíc volných pracovních míst. Musíme tedy zpružnit pracovní trh. V sociální oblasti je potřeba ještě větší donucovací stimulační prostředek, než je dnes. Musíme znovu otevřít s odbory otázku pružnosti pracovního trhu, tedy Zákoníku práce. Je potřeba daleko pružnější pracovní doby, možnosti rychlejších výpovědí. To zní sice na jedné straně hrozně, na druhé straně všude, kde to mají, se výrazně zpružnil pracovní trh. Lidé se velmi rychle dostávají k pracovnímu místu, zaměstnavatelé situaci řeší velmi rychle. Všechny plány chceme diskutovat na tripartitě. Dokonce i já tam prý smím přijít, takže snad najdeme nějaký konsenzus.

E15: Do konce ledna chcete zpracovat nový návrh rozpočtu na letošní rok. Jaký je jeho rámec, to znamená s jakou počítáte inflací, růstem ekonomiky či nezaměstnaností?

Přiznám se, že to nevím, protože mi to ještě ministr financí nepředložil. Informaci od něj mám pouze takovou, že to zdaleka nevypadá tak špatně, jak se to rýsovalo na konci loňského roku. Souběžně s rozpočtem předložíme i návrh národního krizového plánu, který by měl daleko podrobněji popisovat jednotlivé protikrizové kroky. Krize je celospolečenský problém a měl by být celospolečensky řešen. Nabízím proto opozici účast v Nerv u, nabízím komunikaci. Chceme, aby Česká republika vzala krizi jako příležitost. Bude znamenat vyčištění celé řady segmentů trhu od balastu, zkvalitnění pracovní síly, nové příležitosti v oblasti investic. Pokud to pochopí a uchopí exportéři správně, může přinést i nové trhy. Může to znamenat – pokud budeme plnit konvergenční kritéria – i urychlení přijetí eura, protože se ukáže, že zvládáme i krizové turbulence. A pokud budeme umět řešit i sociální problémy skupin, kterých se krize dotkne, pokládám nynější situaci za příležitost přiblížit českou ekonomiku průměru Evropské unie.

E15: Během českého předsednictví se budou řešit i záchranné balíčky jednotlivých evropských zemí. Některé naznačují, že si z unijních pravidel příliš těžkou hlavu nedělají...

Mám z toho velkou obavu. Na jarním summitu Evropské rady se budou konkrétně implementovat některá opatření plánu ekonomické obnovy Evropské unie. My budeme striktně, a tady jsme zajedno s Komisí, trvat na tom, aby nebyla porušovaná hospodářská soutěž. Aby státy nedělaly opatření, která by mohla poškodit jiné země, aby nebyla porušovaná pravidla veřejné podpory. Nesmí se jít proti Lisabonské strategii, která – ač jsme se jí dříve trochu vysmívali – je určitou kotvou. Protože hovoří o strukturálních reformách, o jediném receptu na konkurenceschopnost, a tím je podpora vědy, výzkumu a inovací. A bylo by velmi smutné, kdyby finanční krize a ekonomická recese v Evropě měly znamenat zastavení tohoto procesu a naopak přinést nárůst byrokracie a regulací. To by podvázalo ekonomický vývoj do budoucna ještě víc než celé ekonomické problémy současnosti.

E15: Nejen Francie, ale i další země pravděpodobně navrhnou výraznou centralizaci regulace v celé unii. Postavíte se proti tomuto plánu?

Budeme to striktně odmítat. Bude to velká diskuze, tábory jsou rozdělené. Některé země mají až sedm různých orgánů regulujících finanční trh. My máme jeden. Během krize se ukázalo, že to znamenalo obrovskou výhodu. Takže se budeme snažit kolegy přesvědčit, aby si nejprve udělali pořádek doma. Jsme pro obezřetnost, ale budeme bránit tomu, aby vznikl evropský centrální regulátor, který by v dobách podobných této znamenal omezení národní schopnosti věci hlídat.

E15: Krize může znamenat jak hlubší centralizaci Evropské unie, tak i její atomizaci. Jaký scénář podle vašeho názoru nastane?

Nicolas Sarkozy a Francouzi obecně, kromě toho, že jsou tuzí integrátoři, jsou i unifikátoři. Když nebude ve Velké Británii Gordon Brown a bude tam David Cameron, bude to i Velká Británie, a je to nepochybně Německo. Celá řada nových zemí má daleko liberálnější přístup. Během předsednictví budeme projednávat řadu směrnic, na kterých se toto rozdělení ukáže. Je to kapitálová přiměřenost, diskuze o pojišťovnictví, diskuze o úloze a kontrole ratingových agentur. U všech těchto směrnic se odehraje souboj mezi centralistickou a liberální tendencí. Máte pravdu, Evropa se vyděsila, všechny země se začaly starat trochu samy o sebe, začaly dělat kroky, které bourají Pakt růstu a stability. Porušily všechna vlastní pravidla. My – ale i řada dalších zemí – tvrdíme, že pravidla jsou od toho, aby platila nejen v časech dobrých, ale i v časech zlých.

E15: Kromě problémů s plynem a hospodářskou recesí na vás v době předsednictví spadla také další roztržka v koalici. Nelezou vám už lidovci na nervy?

Musím říct, že se od začátku trojkoaličního projektu snažíme vymazat zkušenost devadesátých let. Koaliční nespolupráce, koaličních tahanic, neschopnosti říkat stejné věty poté, co se dohodl kompromis. Řekl bych, že se to většinou daří. O tom svědčí i to, že jsme drtivou většinu norem, které jsme dodali do parlamentu, byli schopni prosadit. Že se to v poslední době zadrhlo, souvisí nikoli s koaliční spoluprací ve vládě, ale spíše s nedisciplínou některých koaličních poslanců ve všech třech stranách. Snažíme se opravdu věci dohádat, když nejsme schopni se dohodnout, tak jednání přerušíme a snažíme se nalézt kompromis. A v tomto smyslu si nemohu na lidovecké ministry stěžovat. V tuto chvíli lidovci řeší svůj problém, který se nepochybně datuje minimálně od roku 2006, kdy pomlčka mezi KDU a ČSL je čím dál tím méně zřetelná, vytrácí se hodnotové a programové směřování oněch dvou směrů. To si musí vyříkat KDU-ČSL mezi sebou. Teď se to projevilo při výměnách ve vládě. Odliším dvě roviny – jedna rovina je politická. To znamená, KDU-ČSL kandidovala své ministry do vlády a já jsem je jako premiér akceptoval. Ale věcná – Kalousek opravdu patří k nejlepším ministrům vlády. Jeho výměna je úplně nesmyslná. Je to zlolajnost, je to prostě naschvál, kterému nerozumím. Protože kdybych poměřoval výkony ministrů Kalouska a Čunka, tak bez ohledu na to, že jsou oba lidovci nebo členové KDU-ČSL, je to pro mě velmi složitá otázka, na kterou politicky korektně nebudu chtít odpovědět. Každý tuší tu odpověď.

E15: Zeptám se konkrétně…

Já nic konkrétně říkat nebudu.

E15: ...dovedete si představit vládu bez ministra financí Kalouska?

Vládu bez ministra financí Kalouska si představit dovedu. To by byla zřejmě vláda i bez Mirka Topolánka.

E15: Trochu jste nás zaskočil...

Proč? Tak já dodám. Nejdeme do lehké doby. Nikomu nebudu nic nalhávat. České předsednictví je více práce, méně radosti. Není to jenom ceremonie a jenom střihání slavnostních pásek, to je dneska jasné i prezidentovi republiky v kontextu toho, co se děje. Bude nám to brát spoustu času a spoustu sil a žádný výnos z toho nebude. Do toho samozřejmě, a to je ta absolutní priorita, musíme zvládnout dopady ekonomického ochlazení. To je úkol, který je opravdu pro krizový management. A Kalousek je krizový manažer. Já na něho opravdu spoléhám, protože zatím mě ani jednou nezklamal. A musím říct, že chci, aby ministři zvládli obojí: důsledky finanční krize i evropskou problematiku. To je absolutní alfa a omega mého přístupu k tvorbě vlády. Může si o tom myslet kdo chce co chce. Že je to nastavovaná kaše, že se mi to nedaří. Není to pravda. Změny budou takové, aby – za prvé – ti lidé byli schopni prodat to, co dělají a – za druhé – zvládli to, co se na nás hrne. A musím říct, že v tomto kontextu mi výrok předsednictva KDU-ČSL pět ku čtyřem pro odvolání Kalouska připadá jako výsměch lidem v této zemi.

E15: Nebylo by nyní rozumnější rekonstrukci vlády alespoň do konce českého předsednictví odložit?

To souvisí s vnitropolitickou situací. Po půl roku jakési hrané podpory od Jiřího Paroubka tady máme znovu Jiřího Paroubka v plné síle. Nabubřelého, řekl bych světského. Prostě vyhrožujícího, vydírajícího. Situace je taková, jaká je, a vláda by udělala to nehorší, co by mohla, kdyby pomalu umírala. To znamená, že na jedné straně přicházíme s politickým řešením aktuálních problémů a hrozeb a na druhé straně nabízíme jistou míru spolupráce. Nemluvím o žádné koaliční nebo opoziční smlouvě, mluvím o společném řešení problému, který nikdo z nás nezavinil, který přišel zvenčí. Kdyby byla válka, také se nikdo neptá, jestli to máme řešit společně, nebo ne. Když byla povodeň, také jsme se všichni starali. Toto je podobno finanční povodni a my tak musíme problém řešit. To znamená jednorázovými, velmi silnými kroky. Systémově stavěním hrází a protipovodňovými opatřeními. V této situaci je slabá vláda, vláda, která bude pomalu umírat, která se bojí hlasování ve sněmovně, úplný nesmysl. Pokud opozice bude mít v úmyslu vládu rozbourat, nechť to tedy udělá. Pak přebírá plnou odpovědnost za řešení povodně, plnou odpovědnost za naši pověst v zahraničí během českého předsednictví. Musím říct, že tady já neuhnu ani o milimetr. Mám plnou odpovědnost a dostojím jí do té míry, dokud budu mít mandát.

Jana Havligerová, Vladimír Piskáček

Copyright © 2012 ČEB, a.s., Všechna práva vyhrazena

Kariéra

Mapa stránek | Developed by MEDIA FACTORY